Nejčastěji relaxuji na letišti

Předloni jste překvapil „nerockové“ publikum albem Magická kytara. Prezentujete tento repertoár živě na pódiích?

Magickou kytaru jsem na koncertech hrával již před lety, ale v současné době, a to hlavně díky vydání CD, přibylo více samostatných akustických vystoupení. Hrajeme na odlišných pódiích, než jsme byli dosud zvyklí z rockového prostředí, a hodně nás to inspiruje a baví. Hrát akusticky bez použití elektroniky a mikrofonů je opravdu úžasný hudební zážitek, a muzikant si pak uvědomuje, jak se hrálo v dobách, kdy neexistovaly reproduktory. Pojmenovali jsme se proto Bohemica.

Uvažujete o dalším CD v rámci projektu Magická kytara?

Určitě a už mám i připravený materiál do studia. Některé skladby budou opět v duchu předchozí Magické kytary. Aranže budou podobné a skladby natočím na klasickou koncertní kytaru s měkkým zvukem. Pro ostatní skladby se víc hodí kytara s kovovými strunami, na nichž je možné si více pohrát s jednotlivými tóny ústřední melodie. Deska bude zvukově barevnější.

Kmotry alba se stali vaši starší a slavnější kolegové, kytaristé Radim Hladík a Štěpán Rak. Skončila vaše spolupráce na Magické kytaře politím cédéčka před novináři?

Hezká otázka… Samozřejmě, že neskončila. Se Štěpánem Rakem jsme měli společný koncert na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a také mám tu čest hrát od letošního roku na Štěpánovu mistrovskou kytaru, s níž se rovněž chystám do studia. S Radimem Hladíkem jsme se loni potkávali na festivalech, společný koncert nás teprve čeká.

Loni jste pro změnu vyrukoval s rockovým maxisinglem Šachmat, který měl být předzvěstí dlouhohrajícího alba. To vyjde letos?

Šachmat je taková malá ukázka z již natočeného materiálu k nové desce, která má pracovní název Ro(c)k koně. Jsou na ní nové rockové, česky zpívané skladby a také dvě instrumentální. Natočili jsme je s celou kapelou a přizvali jsme si hosty. Sbory v refrénech s námi nazpíval Pavel Kyklop Vohnout, který je známý z Maxim Turbulenc; srdcem je však rocker, což dokázal svojí sólovou deskou. Dalším hostem je Lukáš Varaja, baskytarista, který hraje s Alešem Brichtou; zahrál jeden part na bezpražcovou basovou kytaru do pomalé instrumentální skladby.

Prý spolupracujete s novým zpěvákem. Jak je to možné? Vždyť dosud jste v rámci rockových vystoupení s vaší kapelou DK zpíval sólově vy…

V rámci zpívaného akustického setu Bohemica jsem oslovil několik zpěváků, ale nakonec jsem začal spolupracovat s Petrem Doldym Dolénkem. Je zkušený a je schopen skvěle zazpívat skladby, na které bych si sám ani nepomyslel. Naše spolupráce už má za sebou od loňského podzimu velký počet koncertů na prestižních akcích a minulý měsíc také jedno společné vystoupení s Petrou Janů ve Velkém sále Paláce Lucerna. Také jsme společně s Doldym zkusili obohatit moji rockovou partičku o jeho hlas a po pár koncertech to vypadá velmi živě a zajímavě. Možná se naše cesty ještě víc spojí… To ukáže čas a také reakce fanoušků.

Před 15 lety jste svým projektem Motýl inicioval Nadaci Naše dítě ke zřízení telefonní linky Volej domů. Jste s rodiči zmizelého Přemka Pazderky v kontaktu?

Ano, jsem s nimi v úzkém kontaktu a často se vídáme. Tato událost je velmi smutná, ale jsem rád, že se za těch 15 let hodně věcí změnilo. Hlavně přístup Policie ČR, která je po nahlášení ztraceného dítěte již velmi aktivní a okamžitě zajišťuje pátrání. Také se změnil přístup médií, která začala k problematice pohřešovaných osob zaujímat aktivní přístup a velmi rychle uvolňují svůj mediální prostor v hlavních zprávách, což už mnohokrát urychlilo pátrání po zmizelých.

Nebudete pořádat nějaký koncert či setkání k tomuto patnáctému výročí?

Uvažuji o tom již dlouho. Určitě by se na něm měla podílet Nadace Naše dítě, časopis Bravo a další iniciátoři a partneři z roku 2000. Zakladatelka nadace Zuzana Baudyšová je teď senátorkou, a tak bude pro nás čest, že se tohoto výročí zúčastní.

Stíháte se pořád ještě ve volném čase věnovat leteckému modelářství?

Pohyb na letišti je pro mne velký relax a zároveň výzva něčeho dosáhnout v jiném oboru než v hudbě. Navíc se při létání často díváte ke slunci a do modré oblohy, a to člověka nabíjí energií. Také jsem se stal náčelníkem našeho modelářského klubu MK Lipence, který je největší v ČR, a to je pro mne zajímavá zkušenost a velká zodpovědnost.

Vaše manželka Monika je renomovaná právnička, využíváte ji občas v tomto ohledu?

Ano, párkrát jsme společně řešili moje záležitosti a hlavně ji vždy doporučuji svým známým a přátelům. Proto se v její kanceláři zastavují moji kolegové z hudební branže a řeší vše možné od rodinných problémů až po trestní záležitosti.

Co vtipného jste spolu zažili?

V letadle mířícím do Bruselu jsme byli svědky toho, jak si spolucestující počítal na stolku kovové jedno-centy vysypané ze sáčku a dával je na hromádku. Když měl ve sloupečku jedno euro, tak zavolal letušku a objednal si čaj. To jsme se nasmáli a letuška na nás jen chápavě mrkla.

Kdybyste musel změnit profesi, čím byste se živil?

Klidně bych dělal truhláře nebo něco s keramikou… V modelářském oboru se také realizuji a hodně mne to baví.

Co byste na sobě chtěl letos změnit, případně si zakázat?

Možná to bude přístup k masu… Už v loňském roce jsem tak nějak přirozeně omezil maso a další živočišné výrobky. Získal jsem víc denní energie a pak jsem bez jakéhokoliv cvičení zhubnul. Přemýšlím, že bych zkusil tento stravovací návyk ještě více uplatnit a vytěsnit maso ze svého jídelníčku úplně. Bude to takový pokus, co se stane a jak bude moje tělo reagovat. Podle názorů a zkušeností mých kolegů z oboru to prý život velmi obohatí. Uvidím, jak mi to půjde… Dost často hrajeme na akcích, kde se rožní čuník, a tak nevím, jak se s tím pokušením srovnám! (smích)

Foto: www.danielkrob.cz