Daniel Krob – Reportáž z Radegast Tour z Ústí nad Orlicí 16.11.2013

CITRON – 16.11.2013, Ústí nad Orlicí

spark Čtenář redaktoremcitrondaniel krob 29.11.13 9:45

CITRON - 16.11.2013, Ústí nad Orlicí

Náš čtenář Mirek Wendlig nám zaslal report z koncertu CITRON. Byl spokojen, ale jedna věc ho přece jen zarazila, chcete vědět která? Čtěte dál… My samozřejmě za příspěvek děkujeme!

Když byla zveřejněná podzimní část tohoto vyjímečného turné,můj zrak padl na údaj, že CITRON budou hrát v Ústí nad Orlicí,což jsem ani trochu nečekal, tak blízko mému bydlišti,pochopitelně se ve mě zvedla vlna radosti, že tomu tak skutečně je.

Tudíž po ubíjející 12-i hodinové směně,osvěžující sprše jsem se,vybaven proprietami na podpisy(LP desky),vydal ještě se dvěma přáteli večerní mlhou na místo činu. Dorazivší plni nadšení do sálu místního KD, jenž byl narván k prasknutí, podium zahříval ex-arakaiňák a ex-kreysoňák Daniel Krob se svou hradbou Marshallů. Dana jsem již letos viděl na festivalu Under Dark Moon v Dolní Čermné, kde mě jeho výkon nadchl,ale v Ústí byl ještě o fous lepší.Jeho vystoupení po celou dobu doprovázel výborný zvuk,jen ohlas publika byl nemastný, neslaný,což byla škoda, protože Dan má ve svém repertoáru úderné, chytlavé songy,na které se skvěle paří.

Ve 20:15 byla autogramiáda hlavní hvězdy večera a Tanji,která ani trochu nezestárla,jen se nedostavil Radim Pařízek.Bylo celkem obtížné se k chlapům a dámě probojovat,ale nakonec se povedlo,takže spokojenost velká. Během autogramiády byli na podiu Absolute Deafers, ty hodnotit nebudu,poněvadž jsem se soustředil na to,abych od svých idolů získal podpisy a společné foto. Po opětovném přemístění se na sál už stáli na podiu funkoví Tibet. Nijak mě neurazily,ač tento styl nevyhledávám,byly příjemným spestřením.

Po delším čekání ze tmy občas problikávajících světel začalo kultovní intro „Rožnovské hodiny bijú…“,což znamenalo,že povstane slovanský bůh slunce Radegast. Jeho příchod v podobě Fany Michalíka,Jardy Bartoně, Jury Šperla,Vaška Vlasáka a Radima Pařízka byl naprosto fenomenální. Od začátku se z chlapů,až na Radima,valilo do publika nekonečné množství energie.Na začátku nám trochu chrastilo v reprácích,ale záhy byl problém odstraněn, tudíž jsem si mohl naplno užívatsongy z tohoto legendárního alba, které skupině zajistilo jediného Zlatého Slavíka v její historii. Zvuk byl naprosto čitelný,každý nástroj byl perfektně slyšet, spolupráce kytarového dua Bartoň-Šperl byla ohromující,opravdu výborná show jen vypalovačka „A zase dál“ mi připadala zahraná pomaleji, než na albu, na druhou stranu jsem si jí užil stejně jako „Schůzku s Radochem, „Už zase mi scházíš“, „Valašský rok“ v podání Jury Šperla, mimochodem má vynikající hlas.

I na podzimní části tour je speciální host Tanja, idol od mých 5-i roků,na ni jsme se možná těšil víc,než na Citron. Jak jsem uvedl výše,vypadá naprosto stejně,jako v dobách, kdy mi nad hlavou létal rokenrol a v televzi běžel soutěžní pořad Triangel (by mě zajímalo,kdo si tento pořad pamatuje). No zkrátka je pořád nádherná,jako v dobách její největší slávy a ze svého hlasu absolutně nic neztratila. S kapelou zazpívala „Svět patří nám“, poté ze svého debutového alba a její největší hit „Nad hlavou létá rokenrol“, můžu se přiznat,že jsem měl slzy na krajíčku. No a samozřejmě nemohl chybět slavný to duet, jenž nazpívala s Láďou Křížkem, „Kam jen jdou lásky mé“.

Po odeznění poslední tónu nastal čas, aby pánové přítomné publikum přesvědčili,  jestli jsou stále „Plni energie“.  Ano jsou.  Zazněly téměř všechny songy z této fošny, až na „Všední nevšední“ a „Věčným cizincem“, na kterou jsem se těšil, tak snad příště. Jako poslední song večera zazněl „Rock,rock,rock“, jinak druhá v pořadí na „Plni energie“a přišla si jí zazpívat i Tanja, takže spokojenost veliká.

Co na závěr? Vyjímečný večer, který nesmírně rychle utekl, maximálně jsem si ho užil i se svými přáteli. Ale jedna výtka by se přece jen našla. Zarazil mě výkon Radima pařízka, připadal mi bez zaujetí, ačkoliv hrál dobře, ale nijak jsem z něj necítil nadšení. Možná byl zdravotně indisponovaný, možná je to věkem. Na každý pád byl koncert super a tak jsem se, plný dojmů o půl jedné ráno vydal se svými přáteli a podepsanými LP deskami a společnými fotografiemi s muzikanty domů ještě hustší mlhou. Po hodině apůl spánku zazvonil budík a dal mi najevo, že je čas vstávat opět do práce.

Text i foto: Miroslav Wendlig

 

Zdroj : Spark Rockmagazine

FOTOREPORT ZDE

Komentáře

komentáře