Arakain 30 let v tvrdém metalu – otázky pro Arakain

 Pro Spark Daniel Krob

 Co psát nového o legendě (nejen) československého metalu, úderce Arakain? Mají za sebou tisíce koncertů v kulturních domech, sportovních halách i na největších festivalech. Třicet let na scéně, šestnáct řadových desek. Rozhovory, které se jistě dají počítat na stovky, skladby, které znají tisícovky fanoušků nazpaměť. Neuvěřitelné renomé šíří tahle kapela dál, navzdory času. Do čtvrté dekády přeje svým bývalým spoluhráčům i Daniel Krob, kytarista, který stál jak u počátků právě Arakain, tak další super úspěšné metalové kapely Kreyson. Daniel svolil a otázky na členy Arakain připravil sám. Na co se ptá svých bývalých spoluhráčů a kolegů sám vynikající hudebník? Na Krobovy otázky odpovídají čtyři pětiny Arakain. Kytaristé Jiří Urban a Mirek Mach, bubeník Lukáš Doksanský i málomluvný baskytarista Zdeněk Kub. Zpěvák Honza Toužimský se z důvodu časového presu omluvil.

Mysleli jste si v začátcích, že se z hudby stane vaše životní poslání?

Doxa: V začátcích asi určitě ne. Později se s tím ale už nic jinýho nedalo dělat.

Jirka: V době, kdy Arakain vznikal, se k tomu věřit nedalo. Cenzura, prověrky, přehrávky, kontroly, to všechno nás stavělo do statusu undergroudové kapely. Naštěstí se mnoho věcí změnilo a tlak skutečnosti byl tak silný, že jsme postupně opustili studia a zaměstnání, abychom se mohli hudbě věnovat denně a naplno.

Mirek: Kdysi jsem se rozhodoval, jestli dokončit školu, nebo se naplno věnovat Arakain. Rozhodl jsem se studií zanechat, také jsem musel věřit, že se hudba stane náplní mého života. Životním posláním bych to ale nenazval, přece jen jde pouze o zábavu, a ne o službu pro blaho celého lidstva

 

Od koho by vás nejvíce potěšilo přání k výročí?

Z: Od Aleše Brichty

D: Od Aleše Brichty

J: Od fanoušků na koncertech v co největším počtu! Těší mě neutuchající přízeň a nadšení Lucky Bílé, která nám přijde popřát ke každým půl i celokulatinám. Letos jsme to dotáhli do maxima, když se stala dalším členem kapely!

Rozvoj internetu a YouTube kromě jiného také způsobil, že si fanoušci rádi nahrávají živé koncerty a okamžitě se vše objeví na netu. Vnímáte to pozitivně, nebo spíše negativně?

J: Sdílení videí z koncertů nesledujeme ani nijak neřešíme, ale je to v podstatě propagace. S kvalitou to je většinou horší a může to podávat neobjektivní obrázek o úrovni koncertu. Sdílení celých desek je ovšem něco zcela jiného, tam se jedná o neoprávněné nakládání, ať si Pirátská strana tvrdí o svobodě internetu, co che!

M: Je pěkné, že lidi nenechávají nové technologie bez povšimnutí a využívají je. Občas si ale říkám, jaký má smysl postavit se pod pódium s telefonem v ruce, celý koncert sledovat na jeho displeji a pak takto pořízený záznam v příšerné obrazové kvalitě dát světu na odiv. Najdou se sice výjimky, ale jako lidstvo jsme dospěli do stadia vývoje, kdy žebříčku hodnot vládne kvantita a kvalita bojuje na chvostu o holé přežití.

 

Potkáváte na koncertech některé stejné fanoušky jako před lety a jak se změnilo, pokud vůbec, publikum proti období začátku?

D: Myslím, že se publikum za poslední léta hodně změnilo. Přibyla totiž spousta mladých lidí, což vnímám jako pozitivní. Část původních fanoušky samozřejmě chodí stále.

M: Publikum se nezměnilo, pořád chodí jak mladí, tak starší. Změnili se lidi v publiku – ti, kteří byli mladí, zestárli stejně jako my a na jejich místo přišli noví mladí. Takže názor na to, jak a jestli se publikum změnilo, závisí na úhlu pohledu.

 

Co byste ve své kariéře změnili, pokud byste měli žít znovu rockový život, a co byste prožili rádi znovu?

D: Asi bychom se intenzivněji věnovali cvičení do dvaceti let. Rčení, že cvičit se má do dvaceti, jsem doplnil: protože do třiceti se to snažíš vylepšit a po třiceti se snažíš ještě si zahrát.

J: Určitě bych se cíleně věnoval svému nástroji a studoval techniku i teorii. Takhle to byla amatérská hra na náhodu a podle toho to dneska vypadá – leckterý mladý nás svojí instrumentalitou smetou během pár taktů! Ale nemohl jsem tušit, že to někdy bude moje práce!

M: Jé, jaká by to byla paráda, kdybych to tenkrát udělal jinak – tak tomuhle uvažování se snažím vyhýbat. Je lepší myslet na to, co bude a jak to udělat lepší, než ztrácet čas přemítáním o tom, co by kdyby…

 

Změna zpěváka dává vždy možnost tvořit nové věci a jít i jiným a novým směrem, cítíte ten přínos?

D: Já určitě. Honza je mladá krev.

J: To je diskutabilní. Podívej se na Rippera v Judast Priest, střídající se zpěváky v Black Sabbath nebo Blaze Bayleyho v Iron Maiden. Tam s tím kapely a jejich fanoušci spíš asi zápasili. Nový hlas staví kapelu do nového světla, a pokud to je k lepšímu, tak potom je to přínos. My máme to štěstí, že u nás tomu tak je.

M: Cítíme, ale netýká se to jen zpěváků. Každý muzikant je svým způsobem osobitý, tudíž má určitou hudební osobnost, kterou je vždy dobré využít co nejvíc.

 

Každá kapela vzniká z nadšení pro hudbu a s koncerty přichází i nějaké malé honoráře, změnil přechod k profesionálům nějak váš přístup k samotné hudbě?

D: Tím, že jsem studoval konzervatoř, jsem počítal, že se hudbou budu živit, ačkoliv jsem to původně nechtěl.

J: Jako profesionál musíš honorář řešit, protože to je tvoje výplata! Ale hudbu to nikdy nezměnilo! Nejsme a ani nebudeme mainstramovou kapelou, která by hudbu podřizovala masovosti a úspěchu ve smyslu komerčním. To je myslím za ty roky jasné.

 

Máte nějakou opravdovou raritu nebo nástroj, který je u Arakain od začátku?

Z: Ano, kytaristu Jirku Urbana.

J: Za raritu můžu považovat zakázkovou kytaru Kobrle Explorer Custom od kytaráře Libora Kobrleho. Ta je vyvedená i s výsostnými znaky Arakain. Ruční práce, která předčí spoustu i hodně drahých kytar renomovaných značek.

 

Na cestách po Čechách byly oblíbené noční motoresty a muzikanti se na nich v noci často potkávali, nechybí vám to muzikantské noční přátelství?

D: Tak teď se potkáváme spíš na pumpách. Nicméně jelikož většinou po akci spíme přímo v místě nebo někde poblíž, tak se žádné noční cestování nekoná.

J: Noční muzikantské přátelství nahradilo noční muzikantské setkávání se na festivalech. Jelikož se po celou sezónu míjíme, na festivalech si pokecáme, sdělíme dojmy a navzájem taky okoukneme, jak to dělá „konkurence“! Máme mezi kapelami mnoho přátel bez rozdílu žánrů!

 

Kterou vaši pomalou skladbou máte nejraději?

D: „Marylin“ (nejvíc nejlepší – poznámka [N])

J: „Marylin“ je letitá úspěšná balada a „Apage Satanas“ bude asi navždy nedílnou součástí našich koncertů. Ve zpracování se symfonickým orchestrem navíc získala další rozměr. Osobní vztah mám ke skladbě „Vzít čas na splátky“, protože jsem ji napsal pro naši nemocnou fenku Lindu.

 

Na posledních několika deskách jste postupně podlaďovali nástroje až se přiblížili k brutálnímu světovému zvuku kytar. Při živém hraní dostávají pak podladěné starší skladby jiný nádech a sound. Jak to vnímáte při hraní?

J: Při hraní to nevnímáme, protože prstoklad zůstává nezměněn. Na zvuk jsme už léta zvyklí. Rozdíl je poznat při míchání desek, kdy níže posazené kytary získávají drsnější a hutnější zvuk. Problém je při reprodukci některých starých skladeb, protože při reprodukci s nástroji pak klesá i hlas, a to už nejde leckdy použít. Začal s tímhle už kdysi Tony Iommi na deskách Black Sabbath a je to jejich typický průvodní znak zvuku. Do extrému sedmistrunek ale myslím nepůjdeme.   Arakain

30 let v tvrdém metalu

Pro Spark Daniel Krob

Pro Metal upravila [N]

 

Co psát nového o legendě (nejen) československého metalu, úderce Arakain? Mají za sezou tisíce koncertů v kulturních domech, sportovních halách i na největších festivalech. Třicet let na svéně, šestnáct řadových desek. Rozhovory, které se jistě dají počítat na stovky, skladby, které znají tisícovky fanoušků nazpaměť. Neuvěřitelné renomé šíří tahle kapela dál, navzdory času. Do čtvrté dekády přeje svým bývalým spoluhráčům i Daiel Krob, kytarista, který stál jak u počátků právě Arakain, tak další superúspěšné metalové kapely Kreyon. Danel svolil a otázky na členy Arakain připravil sám. Na co se ptá svých bývalých spoluhráčů a kolegů sám vynikající hudebník? Na Krobovy otázky odpovídají čtyři pětiny Arakain. Kytaristé Jiří Urban a Mirek Mach, bubeník Lukáš Doksanský i málomluvný bastyktarista Zdeněk Kub. Zpěvák Honza Toužimský se z důvodu časového presu omluvil.

 

Mysleli jste si v začátcích, že se z hudby stane vaše životní poslání?

Doxa: V začátcích asi určitě ne. Později se s tím ale už nic jinýho nedalo dělat.

Jirka: V době, kdy Arakain vznikal, se k tomu věřit nedalo. Cenzura, prověrky, přehrávky, kontroly, to všechno nás stavělo do statusu undergroudové kapely. Naštěstí se mnoho věcí změnilo a tlak skutečnosti byl tak silný, že jsme postupně opustili studia a zaměstnání, abychom se mohli hudbě věnovat denně a naplno.

Mirek: Kdysi jsem se rozhodoval, jestli dokončit školu, nebo se naplno věnovat Arakain. Rozhodl jsem se studií zanechat, také jsem musel věřit, že se hudba stane náplní mého života. Životním posláním bych to ale nenazval, přece jen jde pouze o zábavu, a ne o službu pro blaho celého lidstva

 

Od koho by vás nejvíce potěšilo přání k výročí?

Z: Od Aleše Brichty

D: Od Aleše Brichty

J: Od fanoušků na koncertech v co největším počtu! Těší mě neutuchající přízeň a nadšení Lucky Bílé, která nám přijde popřát ke každým půl i celokulatinám. Letos jsme to dotáhli do maxima, když se stala dalším členem kapely!

 

Rozvoj internetu a YouTube kromě jiného také způsobil, že si fanoušci rádi nahrávají živé koncerty a okamžitě se vše objeví na netu. Vnímáte to pozitivně, nebo spíše negativně?

J: Sdílení videí z koncertů nesledujeme ani nijak neřešíme, ale je to v podstatě propagace. S kvalitou to je většinou horší a může to podávat neobjektivní obrázek o úrovni koncertu. Sdílení celých desek je ovšem něco zcela jiného, tam se jedná o neoprávněné nakládání, ať si Pirátská strana tvrdí o svobodě internetu, co che!

M: Je pěkné, že lidi nenechávají nové technologie bez povšimnutí a využívají je. Občas si ale říkám, jaký má smysl postavit se pod pódium s telefonem v ruce, celý koncert sledovat na jeho displeji a pak takto pořízený záznam v příšerné obrazové kvalitě dát světu na odiv. Najdou se sice výjimky, ale jako lidstvo jsme dospěli do stadia vývoje, kdy žebříčku hodnot vládne kvantita a kvalita bojuje na chvostu o holé přežití.

 

Potkáváte na koncertech některé stejné fanoušky jako před lety a jak se změnilo, pokud vůbec, publikum proti období začátku?

D: Myslím, že se publikum za poslední léta hodně změnilo. Přibyla totiž spousta mladých lidí, což vnímám jako pozitivní. Část původních fanoušky samozřejmě chodí stále.

M: Publikum se nezměnilo, pořád chodí jak mladí, tak starší. Změnili se lidi v publiku – ti, kteří byli mladí, zestárli stejně jako my a na jejich místo přišli noví mladí. Takže názor na to, jak a jestli se publikum změnilo, závisí na úhlu pohledu.

 

Co byste ve své kariéře změnili, pokud byste měli žít znovu rockový život, a co byste prožili rádi znovu?

D: Asi bychom se intenzivněji věnovali cvičení do dvaceti let. Rčení, že cvičit se má do dvaceti, jsem doplnil: protože do třiceti se to snažíš vylepšit a po třiceti se snažíš ještě si zahrát.

J: Určitě bych se cíleně věnoval svému nástroji a studoval techniku i teorii. Takhle to byla amatérská hra na náhodu a podle toho to dneska vypadá – leckterý mladý nás svojí instrumentalitou smetou během pár taktů! Ale nemohl jsem tušit, že to někdy bude moje práce!

M: Jé, jaká by to byla paráda, kdybych to tenkrát udělal jinak – tak tomuhle uvažování se snažím vyhýbat. Je lepší myslet na to, co bude a jak to udělat lepší, než ztrácet čas přemítáním o tom, co by kdyby…

 

Změna zpěváka dává vždy možnost tvořit nové věci a jít i jiným a novým směrem, cítíte ten přínos?

D: Já určitě. Honza je mladá krev.

J: To je diskutabilní. Podívej se na Rippera v Judast Priest, střídající se zpěváky v Black Sabbath nebo Blaze Bayleyho v Iron Maiden. Tam s tím kapely a jejich fanoušci spíš asi zápasili. Nový hlas staví kapelu do nového světla, a pokud to je k lepšímu, tak potom je to přínos. My máme to štěstí, že u nás tomu tak je.

M: Cítíme, ale netýká se to jen zpěváků. Každý muzikant je svým způsobem osobitý, tudíž má určitou hudební osobnost, kterou je vždy dobré využít co nejvíc.

 

Každá kapela vzniká z nadšení pro hudbu a s koncerty přichází i nějaké malé honoráře, změnil přechod k profesionálům nějak váš přístup k samotné hudbě?

D: Tím, že jsem studoval konzervatoř, jsem počítal, že se hudbou budu živit, ačkoliv jsem to původně nechtěl.

J: Jako profesionál musíš honorář řešit, protože to je tvoje výplata! Ale hudbu to nikdy nezměnilo! Nejsme a ani nebudeme mainstramovou kapelou, která by hudbu podřizovala masovosti a úspěchu ve smyslu komerčním. To je myslím za ty roky jasné.

 

Máte nějakou opravdovou raritu nebo nástroj, který je u Arakain od začátku?

Z: Ano, kytaristu Jirku Urbana.

J: Za raritu můžu považovat zakázkovou kytaru Kobrle Explorer Custom od kytaráře Libora Kobrleho. Ta je vyvedená i s výsostnými znaky Arakain. Ruční práce, která předčí spoustu i hodně drahých kytar renomovaných značek.

 

Na cestách po Čechách byly oblíbené noční motoresty a muzikanti se na nich v noci často potkávali, nechybí vám to muzikantské noční přátelství?

D: Tak teď se potkáváme spíš na pumpách. Nicméně jelikož většinou po akci spíme přímo v místě nebo někde poblíž, tak se žádné noční cestování nekoná.

J: Noční muzikantské přátelství nahradilo noční muzikantské setkávání se na festivalech. Jelikož se po celou sezónu míjíme, na festivalech si pokecáme, sdělíme dojmy a navzájem taky okoukneme, jak to dělá „konkurence“! Máme mezi kapelami mnoho přátel bez rozdílu žánrů!

 

Kterou vaši pomalou skladbou máte nejraději?

D: „Marylin“

J: „Marylin“ je letitá úspěšná balada a „Apage Satanas“ bude asi navždy nedílnou součástí našich koncertů. Ve zpracování se symfonickým orchestrem navíc získala další rozměr. Osobní vztah mám ke skladbě „Vzít čas na splátky“, protože jsem ji napsal pro naši nemocnou fenku Lindu.

 

Na posledních několika deskách jste postupně podlaďovali nástroje až se přiblížili k brutálnímu světovému zvuku kytar. Při živém hraní dostávají pak podladěné starší skladby jiný nádech a sound. Jak to vnímáte při hraní?

J: Při hraní to nevnímáme, protože prstoklad zůstává nezměněn. Na zvuk jsme už léta zvyklí. Rozdíl je poznat při míchání desek, kdy níže posazené kytary získávají drsnější a hutnější zvuk. Problém je při reprodukci některých starých skladeb, protože při reprodukci s nástroji pak klesá i hlas, a to už nejde leckdy použít. Začal s tímhle už kdysi Tony Iommi na deskách Black Sabbath a je to jejich typický průvodní znak zvuku. Do extrému sedmistrunek ale myslím nepůjdeme.

Komentáře

komentáře